Očkování v těhotenství a při kojení

Účinnost očkování v prevenci některých infekčních onemocnění a jejich následků je prokazatelná. Očkování se stalo neoddělitelným trendem preventivní medicíny 20. století. Problémem je ale očkování v určitých specifických situacích. Patří mezi ně např. těhotenství a kojení.

Informace o bezpečnosti očkování v těhotenství a očkování při kojení, tedy o možnosti ohrožení zdravého vývoje dítěte, se opírají zčásti o případy žen, u kterých došlo k otěhotnění v při podání očkovacích látek, zčásti vycházejí z předpokládaných mechanismů, kterými by určité typy vakcín mohly ohrozit vyvíjející se dítě.

Klinické studie v této oblasti neexistují – studie, jež by byly zaměřeny na aplikaci očkovacích látek, nemohou být z etických důvodů prováděny. Pro potřeby praxe však musí lékaři i farmaceuti znát pravidla, podle kterých lze v této oblasti postupovat.

V oblasti očkování těhotných existují základní čtyři situace – očkování může být:

prospěšné a doporučuje se (např. očkování proti chřipce)
není kontraindikováno (např. očkování proti tetanu a virové hepatitidě B)
je relativně kontraindikováno – může být provedeno, jen pokud přínos vakcinace převažuje nad rizikem poškození dítěte (např. očkování proti žluté zimnici při nutném cestování do endemické oblasti, postexpoziční očkování proti vzteklině)
je přísně kontraindikováno (např. očkování proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím, varicelle)

Pro možnost očkování v těhotenství je zcela zásadní druh použité vakcíny:

Živé vakcíny

Živé vakcíny obsahují nejčastěji oslabenou formu původce onemocnění, proti kterému se očkuje. Jedná se tedy o řízené podávání oslabených (atenuovaných) bakterií nebo virů. Obecně lze na základě znalostí mechanismu působení a vlastností jednotlivých vakcín odvodit, že podávání živých (atenuovaných) vakcín v průběhu těhojtenství může být pro vyvíjející se dítě nebezpečné.

Podání tohoto typu vakcín vede k průniku oslabených patogenů do krve a k mírné (skryté) infekci očkované ženy. Patogeny, byť oslabené, můžou proniknout do plodu a poškodit jej. Proto je aplikace oslabených (atenuovaných) vakcín v těhotenství zcela zakázaná. Jde především o vakcíny proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím, varicelle, pásovému oparu a tuberkulóze.

Výjimku představuje očkování atenuovanou vakcínou proti žluté zimnici. Pokud těhotná žena odjíždí do vysoce endemické oblasti a hrozí jí zvýšené nebezpečí této infekce, je aplikace vakcíny přípustná ve třetím trimestru těhotenství. Jako u každého očkování v aviditě je třeba zvažovat poměr mezi rizikem vakcinace pro plod a rizikem možného onemocnění těhotné ženy.

Aplikace atenuované vakcíny ženě během nerozpoznaného těhotenství nebo ženě, která otěhotněla do 4 týdnů po aplikaci, neznamená automaticky indikaci pro okamžité přerušení těhotenství. Je však třeba těhotnou upozornit na možné riziko poškození plodu. Imunizovaná gravidní žena by měla být zvlášť pečlivě sledována u gynekologa, včetně genetických vyšetření.

Neživé vakcíny

„Neživé“, tj. inaktivované, rekombinantní a subjednotkové vakcíny neobsahují žádné životaschopné bakterie nebo viry a považují se za relativně bezpečné, pokud jsou podávány mimo první trimestr těhotenství. V prvním trimestru probíhá základní tvorba orgánů plodu, proto je riziko jejich poškození největší. Po dokončení prvního trimestru gravidity je možno některá očkování provést.

Očkování proti chřipce není u těhotných žen kontraindikováno, neboť tyto ženy jsou více ohroženy rizikem komplikací chřipky. Je možno očkovat kdykoliv během gravidity, přednost se dává spíše očkování ve druhém a třetím trimestru.

Proti pertusi (černému kašli) a difterii (záškrtu) je většina populace proočkovaná. Pokud jsou k očkování nezbytné důvody, např. pobyt v endemické oblasti s výskytem difterie, je možné přeočkování ve 2. a 3. trimestru.

Očkování proti vzteklině po pokousání zvířetem, u kterého je riziko, že může mít vzteklinu, je třeba i v těhotenství aplikovat, ale profylaktické očkování a přeočkování se už v těhotenství neprovádí.

Proti tetanu lze gravidní ženy přeočkovat (obvykle jedinou dávkou, až 15 let od první dávky). Dojde-li k úrazu, při kterém hrozí tetanová infekce, podává se jediná injekce protitetanové vakcíny.

Vakcinace proti pneumokoku se v graviditě ani laktaci nedoporučuje, může o ní být uvažováno jen při vysokém riziku onemocnění, a to ve 3. trimestru.

Pokud jde o očkování proti meningokokové meningitidě, polysacharidovou nebo konjugovanou vakcínu lze podle těchto doporučení v těhotenství podat, ale jen v případě epidemiologicky nebezpečné situace.

Vakcinaci proti viru hepatitidy A se doporučuje aplikovat těhotným ženám (ve 2. a 3. trimestru) jen v případech vysokého rizika infekce. Jde tedy o relativní kontraindikaci. Vakcinace proti viru hepatitidy B není kontraindikovaná u těhotných žen se zvýšeným rizikem infekce (narkomanky, ženy s pohlavními chorobami) – tyto ženy by měly být očkovány podle kompletního třídávkového schématu.

Kojení

Podle stanoviska Centra pro kontrolu nemocí v USA nemá očkování neživými ani atenuovanými vakcínami v průběhu kojení negativní dopad na zdraví matky ani dítěte. Kojení nemá rušivý vliv na proces imunizace a nepředstavuje kontraindikaci pro vakcinaci, s výjimkou očkování proti variole (pravým neštovicím). Podle doporučení publikovaných v ČR se však v kojení raději nedoporučuje vakcinace proti pneumokoku, spalničkám, příušnicím a zarděnkám.

Závěr

Na základě pravidelného očkování je většina žen v plodném věku imunní vůči záškrtu, zarděnkám, spalničkám a tetanu. Vakcinace neživými vakcínami v průběhu těhotenství je možná u neočkovaných či nedostatečně očkovaných žen, v situacích epidemiologicky nebezpečných nebo před odjezdem do rizikové oblasti, ale vždy je třeba uvážit poměr mezi rizikem očkování pro plod a přínosem pro matku.

Živé vakcíny se v zásadě v graviditě neužívají, v prvním trimestru se pokud možno vakcinace nemá provádět vůbec. O případném očkování v těhotenství by měl vždy rozhodovat lékař, který těhotnou ženu pravidelně kontroluje a může určit, zda vakcinační ochrana před určitým infekčním onemocněním je nutná. Důležité je posoudit, zda riziko infekce pro matku a dítě je vyšší než případné riziko očkování.

MUDr. Pavel Kostiuk, CSc.
Edukafarm s.r.o., Praha

Přihlášení

Další články

Akční produkty

Ověřit registraci u Státního ústavu pro kontrolu léčiv

Lékárna Samoléčení.cz - recenze a hodnocení

Odkazy

Zpět na úvodní stránku SAMOLÉČENÍ.cz">

11.02.2012 00:32